„Za udržitelnost systému centrálního zásobování teplem bojují teplárníci už řadu let, z obavy před úprkem klientů se také většinou snažili držet ceny dole. „Teď ale už nemáme pro další cenovou stabilitu prostor,“ tvrdí Drápela. „Cena povolenek jde nahoru tak rychle, že to nejsme schopni vyrovnávat žádnými racionalizačními škrty na investicích nebo na údržbě.“

Jen Plzeňskou teplárenskou povolenky stály ještě v roce 2017 zhruba 50 milionů korun. Teď za ně platí 270 milionů, na rok 2020 počítá už téměř s půl miliardou. To má dopad na hospodaření donedávna silně výdělečné firmy. Provozní zisk, který se v posledních letech pohyboval kolem 300 milionů korun, může v příštím roce spadnout podle firemních plánovačů do 70milionové ztráty. Podobně je na tom celý sektor. „Za povolenky zaplatily tuzemské teplárny do státního rozpočtu ještě v roce 2017 zhruba 1,5 miliardy korun. Letos čekáme, že to bude asi osm miliard. Když vám najednou zpětinásobí daně, to se těžko podniká v jakémkoliv oboru, ať vyrábíte teplo nebo auta,“ říká Drápela.

Emisní povolenky jsou nástrojem, kterým se EU snaží donutit velké znečišťovatele ovzduší k opatřením na snížení emisí. V případě tepláren jde nejčastěji o pořizování kotlů na spalování biomasy. Nebo do takzvané kogenerace – výroby elektřiny a tepla zároveň, při níž se uhlí využívá nesrovnatelně efektivněji proti klasickým technologiím: ze stejného množství paliva se vyrobí více využitelné energie.

I tak ale teplárny používající fosilní paliva musí – stejně jako tisíce firem z několika vybraných odvětví – na vypouštěné emise nakupovat povolenky – pomyslné poukázky, z jejichž prodeje jde výtěžek do veřejných rozpočtů jednotlivých zemí. Systém v Evropě funguje od roku 2005, v jeho prvních letech se ale teprve ladil, povolenek bylo vydáno příliš mnoho a jejich cena byla tak nízká, že pro znečišťovatele nebyl problém za ně platit. Loni ale Unie začala počet povolenek na trhu přísněji regulovat, a tak jejich cena až do letošního léta letěla strmě vzhůru.

Ještě v roce 2017 se cena povolenky potácela kolem šesti eur za tunu emisí. Loni vyletěla na 20 eur, letos v létě atakovala 30 eur. Teď ceny oscilují kolem 25 eur za tunu emisí, momentální mírný propad je ale způsoben hlavně všeobecnou nejistotou kvůli brexitu. Energetici se obávají, že růst bude pokračovat.

„Nejhorší je, že cenový vývoj je zcela nevypočitatelný,“ říká Drápela. „Sama Evropská unie ve výhledu, podle něhož jednotlivé státy nastavují svou klimatickou politiku, odhadovala cenu povolenky v roce 2020 na 15 eur, v roce 2025 na 20 eur za tunu. Máme rok 2019 a jsme na 25 eurech. Podle takových výhledů se nedají žádné investice plánovat,“ zlobí se.

Zdroj. Seznam zprávy.

Pro možnost srovnat si ceny za odebírané energie a získání dlouhodobých úspor klikněte zde.