Přeměřeno na reálný výkon, oněch 38 kilowatthodin nabije na sto procent baterii s kapacitou 22 kilowatthodin. K tomu zahřeje tisíc litrů vody v akumulační nádrži na osmdesát stupňů. A pak už není solárů potřeba, samy se vypnou a jdou odpočívat. Kdyby následovala tma trvající pět dní, pořád by vše fungovalo, jak má. Byla by k dispozici elektřina stejně jako teplá voda. 

To znamená, že slunce – i to české, o kterém se říká, že je vlastně slabé – by utáhlo klidně víc. Za předpokladu, že by bylo kam energii uložit. A právě s tím se chystá nyní Podruh hnout. „Ten potenciál, který solární panely od jara do podzimu vlastně nevyrobí, mě trápí právě proto, že už to nemáme jak spotřebovat. Jsou to nevyrobené přebytky, dům by v ten samý pěkný den dokázal ke spotřebovaným 38 kilowatthodinám vyrobit klidně i dalších šedesát kilowatthodin sluneční energie,“ líčí majitel a realizátor domu v jednom.

Foto: Natálie Hilgertová

Dům Pavla Podruha

O tom, že jedině on mohl vymyslet takový dům, svědčí i to, co s tím, co ho trápí, plánuje udělat. Potenciál slunečního svitu chce totiž využít pro těžbu bitcoinu. „Úplně si to o to říká. Energetické přebytky z off-grid domu tak budou pomáhat kultivovat decentralizaci měnového systému, byť samozřejmě jen malinko. S tím bych potřeboval pomoci technicky, třeba vybrat stroje,“ líčí Podruh a dodává, že na přebytky má ještě jeden, o dost konvenčnější nápad – a to jsou sušičky na ovoce či byliny. Jak majitel dodává, je potřeba být pořád jednou nohou v realitě.

S přebytky je to skutečně tak. My jsme do Českého soběstačného domu vyrazili na podzim, ovšem při mimořádně slunném počasí. Byť v době, kdy se rychle stmívalo. K normálnímu provozu, který čítá vaření, svícení či sprchování, jsme zvládli také nabíjet baterii elektroauta. To platí ale skutečně jen od jara do podzimu. V zimě je situace krapet jiná. 

V nejhorší dny, kdy padne takzvaná bílá tma, zatím Český soběstačný dům vyrobil nejméně 1,57 kilowatthodiny, což je prý skoro nic. Pro představu – minimum spotřeby, kdy se jednou denně vaří a fungují čerpadla topení a vody, jsou čtyři kilowatthodiny na den. „V takové dny to chce trochu energetické kázně. Ne každé jídlo musí být vařené, ne každý den musíme prát a používat myčku, vlastně v tom nevidím žádné omezení. Zatím se ale nestalo, že bychom použili elektrocentrálu. Vždy se během pěti dní, na které je koncipována plně nabitá baterie, objeví aspoň jeden, kdy je třeba jen velmi oblačno a výroba se vyšplhá na 10 kilowatthodin na den. To už pereme a vaříme o sto šest,“ přibližuje podnikatel. 

Baterii dodal český výrobce bateriových úložišť Amvolt, což je vlastně bateriový startup, který Podruh založil s Michalem Klečkou. Baterii nyní plánuje Podruh rozšířit, právě kvůli zimnímu období, asi o deset kilowatthodin. Jinak podle něj v domě – fungujícím naplno zhruba dva roky – drží vše, jak má a jak bylo naplánováno. „Snažili jsme se vybírat takové technologie, které by neměly moc rychle morálně zastarávat. A jednu takovou v podobě baterie dokonce i v domě vytvořili,“ vysvětluje majitel. Ostatně když vejdete, tak hned naproti vchodovým dveřím je technická místnost, kde najdete velkou bednu, která to vše řídí.

Ani na ní by Podruh nic neměnil. Celý systém, tedy tu řídící skříňku, vytvořil Tomáš Vocílka z Asolar, firmy, která se specializuje na energetickou nezávislost. Podruh k ní vlastní plnou dokumentaci a bedna je vyrobená tak, aby ji dovedl servisovat i lokální elektrikář. A aby bylo v případě poruchy možné dokoupit jen tu jednu součástku, která odešla. Lokální elektrikář by si tak měl vystačit jen s přístupem na internet, kde objedná potřebnou věc. I na tom Podruhovi záleželo, protože to je obrovský filosofický rozdíl oproti zbytku trhu, který se podle něj orientuje na black-boxy, neopravitelné přístroje, kde při porouchání jednoho malého kabelu musíte vyhodit celý stroj na skládku. „Podle mě už žijeme v době, kdy si takové plýtvání zase nemůžeme dovolit.“

Foto: Eliška Nová/cc.cz

Interiér je dílem studia Lichý Mizera architekti

Ostatně i proto vznikla Podruhova firma na výrobu baterií. Chtěl takové úložiště, nad kterým by mohl mít kompletní kontrolu a mohl by v případě dílčích nedostatků být schopen prodlužovat jeho životnost. Amvolt se proto specializuje na výrobu otevřených, evropských bateriových úložišť.

Kromě toho, že je dům energeticky soběstačný, je také šetrný. Zachycuje maximum vody, která spadne z nebe, a dešťovkou se pak splachuje, po přečištění se využívá i ve sprše. To všechno zní nejspíš krásně a mnozí mávnou rukou. Zajímavé ale je, že pobyt v soběstačném domě vzbuzuje i u jedinců, kteří žijí s nohama na zemi, dobrou náladu a velmi příjemný pocit. Ruku na srdce – kdy jste naposledy byli někde, kde byste fungovali na své denní bázi a zároveň nebyli závislí na někom jiném – státu, režimu, dodavateli – ale jen na slunci. A kdy jste zároveň sami nedělali přírodě nic, co by ji byť jen trochu drancovalo. A právě tehdy, když si člověk uvědomí, kdy naposledy to bylo, tedy že skoro nikdy, přichází ten neuvěřitelný pocit svobody. Vnitřní i energetické.

Podruh, kterého fascinuje energetika a to, jak je na ní civilizace bytostně závislá, vypočítal celkové náklady na projekt na šest milionů korun. Odhaduje přitom, že dnes už by to byl dvojnásobek. K unikátu pak přistupuje jako ke všemu ostatnímu – to znamená, že dům – a stejně tak všechny informace o něm – volně sdílí. „Logika byla taková, že se pravděpodobně naše zkušenost a poznání mohou někomu dalšímu hodit a že je místo monetizace chceme volně šířit. Projevuje se to tak, že do domu jezdí takzvané návštěvy, které výměnou za zajímavý zážitek v nádherném prostředí chtějí vykonat nějakou reálnou práci uvnitř nebo kolem domu,“ líčí tvůrce projektu. Počítá se přitom třeba i mytí oken, nemusíte zrovna vytvářet nový bateriový systém jako to udělal Podruh.

Foto: Eliška Nová/cc.cz

Dům je na samotě, architekti si tak mohli dovolit i celoprosklené střechy

Ve sdílení chce jít ale majitel ještě dál, a tak brzy bude venku i kompletní dokumentace k celému domu, a to jak architektonická, tak i technická. Na architektuře se mimochodem podílelo studio Mizera Lichý architekti. A zkušená ruka je na domě znát. Díky tomu, že se dům nachází prakticky na samotě, si mohli architekti dovolit dvě zcela prosklené stěny ze čtyř. Kolem dokola je tak nádherný výhled na krajinu. Z jedné strany Český soběstačný dům objímá stádo, z druhé louka, ze třetí les. Všude dokola je jen příroda. Vnitřní dispozice jsou dole řešené skrze propojenou kuchyň s obývákem. Je tu i toaleta a zmiňovaná technická místnost. Nahoře je koupelna a dvě ložnice. To a slunce je vše, co člověk k životu potřebuje. 

Podnikatel říká, že dům vznikl i proto, že ho nápad zastihl v momentě, kdy se mu mohl plně věnovat a dát mu dva roky plného úvazku. Nejvíc prý narážel na skepsi, že to nikdy nebude fungovat. Kdyby to měl dnes celé udělat znovu, vzal by si k ruce stavbyvedoucího. „Bez předchozí zkušenosti jsem se rozhodl postavit dům co nejvíc vlastníma rukama a všechny profese si koordinovat sám. Do toho už bych znovu nešel. Mám na hlavě čtyři šedivé vlasy a tři jsou podle mě právě z toho,“ říká Podruh.

Další dům se stavět nechystá, a tak se teď plně věnuje Amvoltu. Ten pomáhá lidem s fotovoltaickými elektrárnami a úložišti právě podle technické filozofie Českého soběstačného domu. Jde tedy o otevřené, opravitelné systémy, které mají maximální životnost. Fotovoltaiku je přitom firma schopna dodat jak na rodinný dům, tak na firemní objekty či malé výroby až po velké průmyslové objekty a továrny. Podle Podruha totiž ty základní principy fungují na malém domě stejně jako na továrně. 

***

L’Oréal v Českém soběstačném domě

Český soběstačný dům přitáhl podporu několika firem. Dohromady se jich sešlo asi pětadvacet. „Celá řada firem nás oslovila, že se na projektu chtějí podílet, a jsem za to opravdu vděčný. Asi je prostě bavil náš přístup,“ říká k tomu majitel a realizátor domu Pavel Podruh. Jednou z takových firem je i L’Oréal. Ta podporuje projekt už od samotného začátku. 

„Nadšení Pavla Podruha postavit dům s respektem k přírodě a jejím zdrojům nám bylo blízké, proto jsme se rozhodli jej finančně podpořit. Tehdy jsme ještě nevěděli, do jaké míry budeme součástí projektu, samotná spolupráce se vyvíjela až v čase. Věděli jsme, že lidé, kteří s tímto projektem přišli, mají velký sen, který se podobal i těm našim, tedy být průkopníkem v oblasti udržitelnosti a přinášet inovace v oblasti životního prostředí,“ říká k tomu manažerka pro udržitelnost pro L’Oréal v Česku Kateřina Veitová. 

L’Oréal si vzal v domě na starosti koupelnu. Z logiky věci. Právě tam se návštěvníci soběstačného domu setkávají s produkty značky nejvíce. „Je nám blízké, jak dům využívá vodní zdroje, protože podobně přistupujeme k vodě i v našich závodech a snažíme se vyvíjet projekty na úpravu, recyklaci a opětovné použití vody,“ dodává Veitová. 

L’Oréal tu má hned několik produktů, které jdou ruku v ruce s filosofií celého projektu. Do koupelny dodává Garnier Fructis Hair Food, šampon, který je vyrobený z 98 procent z ingrediencí přírodního původu, zatímco zbyla dvě procenta jsou zelená neboli udržitelná chemie. Obal lze znovu recyklovat. A konečně je také vyrobený i v ekologicky odpovědném závodě.

„Garnier je první značkou společnosti L’Oréal, která zavedla systém označování environmentálních a sociálních dopadů svých produktů. Jak je na tom konkrétní produkt, lze zjistit vždy díky QR kódu na produktu,“ dodává Veitová. L’Oréal nedávno už posedmé v řadě získal cenu od ekologické neziskové organizace CPD, a to za boj se změnou klimatu, ochranu lesů i vod.

Foto: L’Oréal

Finančně se na Českém soběstačném domě podílel i L’Oréa

 

Zdroj - CzechCrunch