Dům s Magnolií, jak architekti z Quita projekt pojmenovali, je oslavou klidu a vyrovnanosti přírody. Určen je pro matku šéfa studia, Felipeho Escudera, jež má magnolie nejraději ze všech stromů. Proto bylo jasné, že právě tento strom bude středobodem jejího nového domova.

Architekti, kteří ve svých dílech stejně rádi pracují s přírodou a surovými materiály jako používají futuristické prvky a nejmodernější stavební technologie, stavbu navrhli tak, že jejím základem je betonová deska z dodatečně předpínaného betonu. Zvolená technika, typická hlavně pro mostní konstrukce, umožnila vytvořit velkou plochu střechy s dlouhými přesahy, aniž by bylo nutné ji podpírat uprostřed obytného prostoru. Díky tomu působí – navzdory přiznanému betonu – velice subtilně a lehce. Jako by se nad domem pouze vznášela.

Dojem lehkosti pak podporují i četné prosklené stěny a posuvné dveře. Ty lze objevit i uvnitř interiéru, díky čemuž světlo volně proudí skrz celý dům.

Velkou předností domu je jeho poloha. Díky umístění na jednom z okrajů rozlehlého údolí v Národním parku Arrayanes se člověku při pohledu přes terasu otevírá nádherný a daleký výhled do členité krajiny s horami na obzoru. Architekti dům v krajině připodobňují jako právě dosednuvší vesmírnou loď. Jejich cílem zjevně nebylo stavbu učinit zcela nenápadnou, má být spíše prvkem překvapení.

Kromě skla a na místě odlévaného betonu architekti pro stavbu domu využili rovněž ocelové prvky. Celek tak působí moderním dojmem. Zatímco ve většině domu vládnou díky zvoleným materiálům čisté, rovné linie, v centrální části, kolem středové zahrady s magnolií, nechali architekti „stéci” beton ze střechy až k podlaze a vytvořili tím jakousi průrvu, jež přivádí do středu domu denní světlo. V někom tento nečekaný a velmi dynamicky působící útvar může vzbuzovat i poněkud dramatičtější představu, jakože se celý kus zahrádky propadl střechou dolů dovnitř stavby.

Dům s užitnou plochou 700 m² je řešen jako přízemní, přičemž veškeré jeho místnosti a zóny jsou uspořádány po obvodu. Architekti s jejich řazením začali metodicky na levé straně od vstupu, kde začínají dětským pokojem s jeho koupelnou, pokračují koupelnou, šatnou a hlavní ložnicí domu, poté následuje obývací pokoj, který volně pokračuje až na terasu.

S ním sousedí jídelna, na niž navazuje kuchyň, a vedle ní, tak jak se prostor stáčí opět zpátky, směrem ke vstupu, následuje druhá, pomocná kuchyň, za ní následuje společná koupelna, a nejblíže vstupu, tentokrát z pravé strany, je pokoj pro hosty doplněný vlastní koupelnou.

Architekti věnovali při návrhu domu pozornost i dopadu jeho provozu na životní prostředí. Na střeše jsou tak umístěné solární panely zajišťující neustálý dostatek teplé vody bez nutnosti spotřebovávat na její ohřev energii.

Dům s magnolií je zároveň prvním interiérem, do nějž architekti začlenili svou vlastí nábytkovou řadu nazvanou Near Life. Je inspirována přírodou, při jeho výrobě autoři kombinovali řemeslnou ruční výrobu s moderními technologiemi a výsledkem jsou „objekty, které vypadají jako fosilie z budoucnosti,“ popisují své dílo architekti.